Brian Littrell z Backstreet Boys věří v Boha
Jeho hlas je znám z hitů „Quit Playing Games With My Heart,“ „Everybody“ a I Want It That Way“. Bez něho by nebyla skupina Backstreet Boys tím, čím dnes je. Přesto se však odhodlal k sólové dráze. Brian Littrell chce zpívat o tom, co mu leží na srdci: O své víře v Boha. Zde vypráví, jak se mu daří skloubit křesťanskou a sekulární scénu.
Jak skloubíš svou činnost v obou projektech?
Jsem velmi zaměstnaný. Ale věřím, že jsem zcela na správném místě. Bůh mě skrze Backstreet Boys přivedl do povědomí lidí. Ve svém sólo projektu mám možnost mluvit o své víře a mnozí to slyší! Ovšemže není jednoduché podat v obou projektech vždy ten nejlepší výkon. Ale chtěl bych se o to pokusit. Má sólová kariéra funguje díky tomu, že jsem jedním z Backstreet Boys a na to nesmím zapomenout. Kluci to dobře ví. Vidí, jak jsou pro mne důležití a že svou sólovou kariéru dávám na druhé místo.
Co říká zbytek skupiny tvému projektu?
Velmi mě podporují. Věděli už dávno předem, že toužím jít tímto směrem. Své místo vidím na křesťanské scéně. To patří ke mně, to je to, čím doopravdy jsem a pro co mé srdce tluče. Ta deska se jim líbí. AJ (Mc Clean, bývalý člen skupiny Backstreet Boys) se hned vydal do nejbližšího obchodu a CD si koupil.
Co říkají fanouškové tomu, že najednou zpíváš o Bohu?
Z toho si nic nedělám, tak odstrašující to zase není. Vždy jsem mluvil o své víře a svém osobním vztahu k Bohu, například v projevech díků na CD. Vždy jsem chtěl dát čest tomu, komu čest patří. Přirozeně doufám, že mé sólo album osloví také fanoušky Backstreet Boys. Zároveň si myslím, že mé písně nejsou dotěrné. Jsou velmi interpretační, dají se vyložit tak či onak a mluví do mnoha životních situací. Samozřejmě, mám ve svém repertoáru také jednoznačně inspirativní křesťanské písně obsahující poselství, které mám na srdci.
Proč se křesťanská hudba hraje tak málo v rozhlase?
Mezi křesťanskou a sekulární hudbou existuje velmi jemná dělící čára. Křesťanské rozhlasové vysílání si dává pozor, aby svými písněmi oslovilo všechny posluchače. Křesťané si to neuvědomují. Stěžují si, když vyjde zcela nová píseň a není tam moc slyšet o Bohu. Přesně tak to funguje i na druhé straně. Lidé volají do redakce vysílání a říkají: „Proč žvaní pořád jen o Bohu?“ Osobně si ale myslím, že jde především o dobrou hudbu. Před několika lety se hrála píseň od MercyMe, která se jmenovala: „I Could Only Imagine“. Na jednom místě v textu stojí: „Surrounded by your glory, what will my heart feel? Will my heart dance for you, Jesus?“ (Co ucítí mé srdce, obklopené tvou slávou? Bude mé srdce tančit pro tebe, Ježíši?) Tato píseň líčila Ježíše z křesťanského hlediska. Přesto se hrála tato píseň na sekulárních rozhlasových stanicích stále kolem dokola. Byl to obrovský hit. Myslím si, že se hodím se svou hudbou do obou směrů. A doufám, že se mně jako bývalému Backstreet Boy otevřou dveře dokořán. Ve své hudbě vypravuji lyrickým způsobem svůj vlastní životní příběh i o tom, co se mnou hýbe. Mým cílem není absolutní sólový úspěch, chtěl bych se pouze rád jednoduchým a pozitivním způsobem dotknout lidí.
Co si myslíš o dnešní hudbě?
Hudba je dnes jako před 30 – ti,40- ti nebo 50 -ti lety. Lidé chtějí opět slyšet živou hudbu, chtějí skutečný soubor bicích nástrojů, opravdový bas a zvuk kytary. V celosvětovém měřítku má country nejvíce prodávaných desek. Myslím si, že se mnohé změnilo ve způsobu produkce popových hitů. To platí i v oblasti R&B a HipHop. Fanoušci chtějí opravdové hity, opravdové zkušenosti a opravdové instrumenty. V polovině 90. let se začalo používat zvukových efektů, obzvláště v Evropě byly velmi oblíbené. Ovšemže jsme se přizpůsobili a použili jich též v písních jako „We´ve Got it Going On“ a „Larger Than Life“. Dnes je tomu jinak. Nemusí být všechno tak perfektní, ale musí v tom být život. To je, podle mého názoru, správné.
Když si vzpomenu na hudbu, která se dříve hrála, napadnou mě jako první Beatles, Elvis a Dean Martin. Například Beatles své písně jednou nebo dvakrát ve studiu nahráli a současně nazpívali. Pak se to vylisovalo na vinyl a bylo to. To má prostě zcela jiný feeling. V tom jsou emoce. Nebylo to perfektní, ale hodně to způsobilo.
Jaké je to být křesťanem v hudební skupině, která není „zbožná“?
Nikdy jsem se za svou víru nestyděl. Ale došlo i k takovým situacím, kde se mezi námi ukázal rozdíl. Před pár lety vyšel v časopise Rolling Stone o nás článek s fotkou. Fotograf nás chtěl vyfotit s 50 -ti mladými dívkami v pozadí, které na sobě nic neměly. Byly zcela nahé! Byl jsem jediný ze skupiny, který na fotce nebyl. Kvůli mé víře. V té době jsem byl šťastně ženatý a stále ještě jsem. Nechtěl jsem dělat ve své víře kompromisy, zapřít kdo jsem a v co věřím, jenom proto, že si nějaký fotograf zamanul Backstreet Boys takto představit. Už dříve se mě stávalo, že mě lidé chtěli vnutit kompromisy. Ale nikdy jsem na ně nepřistoupil. A to se vyplatilo!
Zdroj: Livenet/KCO Náchod